Násilí z nenávisti je takové násilí, které je motivováno předsudky útočníka vůči oběti.

Útočník oběť nenapadá proto, že by ji znal a měl s ní nějaké osobní účty, ale proto, že oběť má nějakou zvláštní charakteristiku, kterou útočník nemá rád – například odlišnou barvu pleti, odlišnou sexuální orientaci nebo třeba jiné náboženství.

Nejčastěji jsou oběti násilí z nenávisti napadeny kvůli:

• své barvě pleti 
• národnosti či etnickému původu (Romové, Vietnamci, Ukrajinci) 
• víře (muslimové, židé)
• sexuální orientaci či identitě (homosexuálové)
• zdravotnímu stavu (hendikepované osoby, uživatelé drog)
• věku (senioři)
• pohlaví 
• příslušnosti k subkultuře (skejťáci, pankáči) 
• sociálnímu postavení (lidé bez domova)

Útok z nenávisti může mít nejrůznější podoby:

slovní útoky, nadávky (nadávky tváří v tvář, telefonem, písemně, přes e-mail, na internetu – na webu, v diskuzích, na Facebooku či Twitteru, nenávistné či urážlivé písně, komiksy, slogany, transparenty na demonstracích)

graffiti (nenávistné či urážlivé nápisy a obrázky na domech, kde oběti bydlí, na jejich obchodech či jiném majetku, na sídlech pomáhajících organizací, na náboženských budovách - mešitách, synagogách apod.)

fyzické napadení, usmrcení (útok pěstmi, kopanci, se zbraní - s nožem, tyčí, střelnou zbraní)

zastrašování, vyhrožování, vydírání (výhružky zabitím, vypálením domu nebo jiného majetku, zbitím – tváří v tvář, telefonem, dopisem, přes email apod.)

žhářský útok (útoky zápalnou lahví)

ničení a poškozování majetku (domů, ubytoven, aut, obchodů, sídel pomáhajících organizací, náboženských budov – mešit, synagog apod.)

Od násilí z nenávisti je nutné odlišovat diskriminaci. Diskriminace znamená, že je se dvěma lidmi ve stejné situaci zacházeno rozdílně, a to z důvodu odlišnosti jednoho z nich – např. barvy pleti, etnické příslušnosti, národnosti, věku, zdravotního stavu, náboženství, sexuální orientace atd. Rozdílné zacházení z těchto důvodů je zakázáno. Pokud Vás někdo z tohoto důvodu odmítne přijmout do práce nebo Vám pronajmout byt, může se jednat o diskriminaci.

Diskriminace ale není trestným činem. Neřeší ji policie. Obětem diskriminace pomáhá veřejná ochránkyně práv a odškodnění za diskriminaci je třeba žádat pomocí žaloby k soudu v občanskoprávním řízení.